Cecilie Manzová

Paní Manzová, původně jste chtěla studovat malířství. Jak jste se dostala k designu?

Vlastně jsem chtěl studovat malířství. Dodnes miluji tu vůni olejových barev. Když jsem tehdy připravoval své portfolio pro přijímací řízení na Royal Academy v Kodani, někdo se mě zeptal, proč se nepřihlásím také na School of Design. Tehdy jsem si tam sice vůbec nedovedl představit, že bych tam studoval, ale přesto jsem tam portfolio poslal. Nakonec mě přijali na studium designu, ale ne na Královskou akademii. Na jednu stranu jsem měla radost, ale samozřejmě jsem byla i zklamaná. Pak jsem si řekla, že to zkusím na dva nebo tři měsíce, a pokud se mi to bude líbit, zůstanu; a pokud ne, vždycky můžu odejít. A zamilovala jsem si to – a zůstala jsem.

Už rok po dokončení studia jste si otevřela vlastní studio. Jak pracujete?

Vždycky jsem rád pracoval sám. Možná proto, že jsem nikdy nenašel toho správného partnera, nevím. Projekt mě dokáže velmi pohltit a právě to se mi na mé práci tak líbí. Tuto intenzivní práci prostě nemůžu přenechat někomu jinému. Momentálně je moje pracovní situace ideální: mám malý tým. Poslední slovo mám ale vždycky já.

Vaše návrhy jsou velmi minimalistické. Vnímáte své práce v kontextu svého dánského původu?

Rozhodně. Myslím si, že náš původ máme v krvi a naše kultura nás definuje. Lidé na severu mají sklon k střízlivosti, což se odráží v klasickém dánském designu. Snažím se své objekty omezit na to podstatné. Moje práce tak velmi dobře odrážejí mou povahu.

Co ji inspiruje při tvorbě jejích návrhů?

Hodně přemýšlím. Inspirace je totiž především vnitřní záležitost. Jsem jako filtr: vše, co v sobě nasávám – textury, obrazy a atmosféry –, tím filtrem prochází. Nakonec proto nemohu říct, že mě inspiroval ten či onen obraz nebo ta či ona hudba.

Sami říkáte, že by se nemělo navrhovat nic, co by život komplikovalo, protože to by byl špatný design. Jak si můžete být jisti, že vaše produkty tento požadavek splňují?

Když navrhuji židli nebo malou lžičku, vezmu si ji domů a vyzkouším ji: „hardcore testing“. To je opravdu důležité, protože pokud to nefunguje mně, proč by to mělo fungovat vám? A pokud to nevypadá dobře u mě doma, jak by to mohlo vypadat hezky v nějaké jiné domácnosti?

Jak jste vnímali spolupráci se společností Duravit?

Cesty do Hornbergu pro mě byly výjimečné. V Dánsku máme spoustu pobřeží a žádné hory, nejvyšší bod má 200 metrů. Když jsem čekal na nástupišti na vlak, obklopen všemi těmi horami, připadalo mi to jako dobrodružství. Cítil jsem, že Duravit je nedílnou součástí tohoto místa, a tato zcela výjimečná atmosféra ovlivnila i mou práci pro Duravit.
Brzy mi došlo, jakou odbornost, znalosti a dlouholeté řemeslné zkušenosti společnost Duravit představuje!
Bylo pro mě úžasné pracovat s tím vším a být svědkem toho nasazení. Aby se člověk dostal do zasedacích místností, musí si doslova proklestit cestu skrz hory kaolinu a dalších surovin na výrobu porcelánu!
Ale právě v tom pro mě spočívá to podstatné: v pouto k materiálu.